„Fascinuje mě možnost mluvit s obrovským množstvím lidí najednou, a to bez ohledu na místo a čas,“ říká copywriterka Terka

1. V myTimi pracuješ pár měsíců jako copywriter, jednou už jsi ale součástí týmu byla. Na jaké pozici a proč ses vrátila? 

Pracovala jsem i předtím na pozici copywritera. Kdyby se mé zdejší působení sečetlo, tak jsem v myTimi skoro rok. V pauze jsem zkusila práci marketéra v jedné firmě, ale bylo to na mě málo různorodé. Přece jen mi vyhovuje mít více různých klientů a témat, která zpracovávám. Vrátila jsem se, protože tu dělá i můj muž a je fajn, že se můžeme při práci poradit, aniž bychom museli tomu druhému dlouze vysvětlovat, o co jde.  

2. Co tě na psaní nejvíc bavíc a jaké typy textů nejraději píšeš? 

Fascinuje mě možnost mluvit s obrovským množstvím lidí najednou bez ohledu na místo a čas. A to psaní umožňuje. Text má hrozně velkou moc, formuje a utváří náš svět, to, jak myslíme, co si myslíme a potažmo i jak jednáme. Baví mě tedy, že když píšu, podílím se na vytváření světa. 

Nejraději píšu povídky a pohádky. Z copywriterských textů pak určitě články (hlavně když jsou na téma, které je mi blízké), kde ráda vymýšlím slovní hříčky nebo dávám článkům nějakou příběhovou zápletku. Na druhém místě jsou pak newslettery, protože zbožňuju dopisy. 

3. Existují nějaká témata, o kterých psát nechceš, nebo nedokážeš? 

Těch je hodně a v reálu se jim bohužel nevyhnu. To je asi úděl mnoha copywriterů. Nemám ráda technická témata, protože jsou mi vzdálená a nerozumím jim. Také bych určitě nemohla psát o něčem, co by bylo v nesouladu s mými morálními hodnotami. S takovými klienty jsem se ale v myTimi naštěstí nesetkala. 

4. Napsala jsi svou vlastní knížku. Jak se jmenuje a o čem je? 

Je to knížka regionálních pohádek. Všechny se týkají mého rodného kraje Bakovska. Jejich cílem je, aby dětem přišel jejich domov jako kouzelné místo, kde se odehrávají nejrůznější příběhy a vzplála v nich touha ho více objevovat a zajímat se o něj. 

Je to 17 úplně originálních pohádek, na které jsem opravdu hrdá. Měly vyjít už na podzim roku 2020, ale z mnoha komplikovaných důvodů, ze kterých mi vstávají vlasy na hlavě, vyjde až letos na jaře. Nemůžu se dočkat, co na ně místní děti (a jednou i moje děti) řeknou. 

5. Jak tento nápad vznikl?  

Můj dobrý kamarád je takový místní nadšený aktivní občan, který stojí skoro za vším děním v Bakově. Pracovala jsem s ním v minulosti na různých projektech, až se pak jednoho dne rozhodl vydat sérii knih o tomto malém městě a mě pověřil právě pohádkami. 

6. V myTimi pracuješ na částečný úvazek, ale na dálku. Vyhovuje ti každodenní home office? 

To byl popravdě také jeden z důvodů, proč jsem odcházela – byla jsem vždycky společenská a home office mě hodně štval – dokud jsem si nevyzkoušela tři měsíce ve sdíleném kanclu a došlo mně, že s tímhle typem práce prostě potřebuju naprostý klid. Takže ano, nakonec mi vyhovuje. S tím, že mám teď několik prací dohromady, by to ani jinak nešlo. 

7. Máš nějaké tipy, jak být efektivní, když je tvoje kancelář zároveň i obývací pokoj? 

To je skvělá otázka. Já popravdě nemám problémy třeba s prokrastinací, nedělá mi vůbec problém si v hlavě nastavit, že teď jsem prostě v práci a ne doma. Takže na to radu úplně nemám. S čím ale problém mám, je naopak přepnout do módu, že už v práci nejsem. 

To je podle mě úskalí home office, o kterém se moc nemluví. Člověk prostě z té práce nikdy neodejde. Proto všem, kdo mají tu možnost, radím pracovat opravdu v nějaké pracovně, kterou budete mít spojenou se zaměstnáním, ale například obývák si nechat jako „safe space“, do kterého se uchýlíte ve volném čase, aniž byste měli potřebu každých pár minut kontrolovat e-maily. 

8. Co nejraději děláš, když zrovna nepíšeš? 

Hraju. To máme společné s mým mužem, což je skvělé. Oba hrajeme divadlo a společně hrajeme počítačové i deskové hry, kterých máme stovky. V létě ráda mizím na víkendy nebo i delší dovolenou někam do lesů a na místa, kde není signál (nebo ani elektřina) a užívám si návrat k přírodě a k sobě samé. Vždy mě to hodně uklidní. 

9. Jaká tři slova tě nejvíce vystihují a proč? 

• Přemýšlivá (někdy až moc) – jsem od rané puberty zamilovaná do filosofie a vášnivě ráda nad věcmi dumám a probírám je z různých úhlů. 
• Optimistická – vše vidím lepší, než to mnohdy je. Moje nejlepší a zároveň nejhorší vlastnost. 
• Zapálená – snadno se nadchnu pro věci, které mě baví a zajímají, pak se jim věnuju na 100 %. 

10. Není to tak dlouho, co ses vdala. V jakém duchu se konala vaše svatba? 

Ve velmi pohodovém a přátelském. Celé to bylo pojaté spíše jako jedna velká grilovačka s přáteli a rodinou. Nechtěli jsme se hnát za nějakou dokonalostí nebo nedejbože organizovanou zábavou. Bylo to ve starém mlýně na obrovské zahradě a nemělo to chybu. 

11. Čeho chceš dosáhnout v letošním roce? 

Tady mám jasný cíl – mít více volného času. Možná je to na první pohled nezajímavý, nicméně pro duševní zdraví naprosto zásadní cíl. Také bych chtěla rozjet vlastní podcast a začít psát další knížku, ale pokud to letos nestihnu, trápit mě to nebude. (Jenže, když na to koukám, trošku se to tluče s předchozím cílem.)